🐾 Jak se Satáně nastěhoval
Prý výlet.
Prý jen se podívat.
Jasně.
Sedm chlupatých kuliček v ohrádce.
Plyšáci, co dělali, že umí chodit.
V duchu jsem se modlil, ať nevezmeme všechny.
Nevzali.
Ale i tak… bylo to dost.
Jmenuje se Bo.
Já mu říkám Satáně.
Bez urážky. Jen konstatuju fakta.
První noc – klid.
Druhá noc – vstávačka ve dvě, budíček v pět.
Třetí noc – radši ani nemluvit.
Máma říkala, že je to normální.
Já říkám, že je to narušení základních práv psa na spánek. Budu to s ním muset probrat. Takhle to nejde.
Doma se tvářil, že mu všechno patří.
Můj pelíšek.
Moje Máma. I s Pralinkou.
Můj klid.
A můj nervový systém.
Tak jsem ho v duchu zařadil do inventáře.
První dny jsem dělal, že ho nevidím.
Trucoval jsem.
Máma se tvářila provinile.
Pralinka byla ze Satáněte nadšená.
Já… jsem vyčkával.
A tajně jsem doufal, že se třeba zase vrátí do té ohrádky. Nevrátil.
Pak mi Satáně usnul vedle packy.
Říkal jsem si: Takhle začínají všechny velké průšvihy. Uvidíme, jaký druh pohromy se z toho nakonec vyklube.
Ale když venku potkal velkého psa, schoval se za mě.
Tak jsem si připomněl, že někdo musí dělat ochranku.
Dnes už spolu blbneme.
Trochu.
Aby si nezvykl.
Ale dost na to, aby Máma měla v očích slzy.
Dojetí, ne zoufalství. Snad.
Občas se tváří, že je velký pes.
Občas mu musím připomenout, že ještě nemá ani pořádný štěk.
Říkají, že Ajky by byl na mě pyšný.
Doufám, že jo.
A já?
Já jsem stále pes s názorem.
Ale i já mám slabost pro malé černobílé vetřelce.
Poznámka od Mamky:
Říkají, že když si pořídíte štěně, všechno se změní.
Mají pravdu.
Ale v našem případě se hlavně ukázalo se, že i pes s názorem dokáže ve svém chlupatém srdci udělat místo pro dalšího člena smečky. Aspen má názor na všechno. A srdce velké tak, že se do něj Satáně prostě vešel.